Recenze: Pasažérka

Název: Pasažérka
Spisovatel: Alexandra Bracken
Počet stran: 408
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatelství: CooBoo

Recenze:
Etta je nadaná houslistka, která má před sebou slibnou budoucnost. Poté, co celý svůj život věnovala houslím, se nejvíce těší na svůj debut. Ale její sny a vše, co milovala, jsou zničeny, když má Etta odehrát jeden z důležitých koncertů. Před vystoupením se objeví záhadná dívka Sophie, a aniž by měla Etta nejmenší tušení, co se děje, ocitnou se obě na lodi plné pirátů. V osmnáctém století.

Etta se probouzí v pro ni naprosto cizím světě, obklopená lidmi, které nezná a netuší, komu vůbec ještě může věřit. Najednou se dozvídá překvapivou pravdu o své rodině, kterou jí její matka Rose zatajila. Zdědila po ní totiž schopnost cestovat časem, stejně jako její předci a několik vyvolených rodů. Avšak důvodem, proč byla Etta unesena do osmnáctého století, není jen tak nějaký výlet, ale starý a mocný Cyrus Ironwood, který si jí nechal přivést kvůli její matce. Rose totiž v minulosti vznešený rod Irondwoodů oklamala a ukryla velice mocný předmět, který by mohl přepsat dějiny. A něco takového je přesně tím, co Ironwood chce.

Aby Ettu donutil vydat se podle matčiných hádanek na dlouhou cestu časem za vzácným předmětem, podařilo se mu zajmout i samotnou Rose a Etta tak nemá na výběr. Aby svou matku zachránila, spolu s pohledným Nicholasem se vydává na nebezpečnou cestu do všech možných zemí a století.

Na Pasažérku mě nalákalo kromě překrásné obálky především cestování časem. To je totiž podle mého zajímavé a poměrně neotřelé téma. Ale pro autory rozhodně těžké - stanovit si určité pravidla, jak to vlastně celé funguje. Důležité je tak, aby vše působilo logicky a vše bylo dotažené. A ačkoliv musím říct, že v některých ohledech, se mi tento styl cestování časem líbil, několik nelogických drobností jsem našla.

Kromě toho má spisovatelka o něco odlišnější styl psaní, který je hodně protkaný myšlenkami samotných postav. Pokud ale kniha není psaná v ich formě, je něco takového podle mě naprosto zbytečné - myšlenky by měly plynout samy z dobrého popisu samotného děje, ale nic takového se tu bohužel nekonalo.

Kdybych se nedočetla, že Alexandra Bracken není v psaní knih dávno žádný nováček, hádala bych, že Pasažérka musí být její prvotinou. Působí totiž trochu nedotaženým dojmem, který bych u začínajícího autora snad i pochopila. Ovšem její první několikadílná série je velmi úspěšná a tak si myslím, že by mohla být tato o to víc propracovaná do nejmenších detailů. Bohužel, přestože v jedné chvíli byla detailů spousta, v další se všechno odehrálo bleskově rychle a čtenáři v hlavě zůstanou drobné nezodpovězené otázky, na které ovšem odpověď nenalezne. Kniha je tak sem tam proložená nějakou nelogičností a to bohužel kazí dojem a hlavně požitek ze čtení.

Prvních pár desítek stran bylo neskutečně zmatených a urychlených a poté se to naopak zastavilo a až do poloviny knihy se téměř nic neodehrálo. Podobným stylem to pokračovalo i dále; akce a důležité zvraty byly bleskově pryč, ale ty méně důležité se táhly přes několik dlouhých kapitol. Autorka se některými věcmi zbytečně dlouho zabývala a místo toho bych já ocenila například lepší popis všech těch zajímavých historických míst, která Etta s Nicholasem navštívila.

Celkově autorka nevyužila potenciálu, který celá tato kniha má. Téma i děj, i samotné cestování časem či postavy jsou skvělé vymyšlené. Celkové zpracování ale bohužel pokulhává, což je obrovská škoda. Jinak bych byla, a jsem si jistá, že i spousta jiných čtenářů, nadšená mnohem více. Přesto si myslím, že zakončení knihy bylo skvělou přípravou pro druhý díl, ve kterém bychom se snad mohli dočkat mnohem větší akce a samozřejmě i konečného rozuzlení, na které jsem opravdu zvědavá. Nakonec ve mně ale Pasažérka přeci jen zanechala takový milý celkový dojem a čtení rozhodně nelituji. Jsem si jistá, že každý si v tom najde svoje a přečtení litovat také nebude.

Za poskytnutí knihy k recenzi mnohokrát děkuji Albatros Media!