čtvrtek 23. června 2016

Recenze: Bez šance

Název: Bez šance
Spisovatel: Neal Shusterman
Počet stran: 304
Rok vydání v ČR: 2016
Nakladatelství: Knižní klub


Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.


Stejně by ze mě nikdy nic pořádného nebylo, ale takto mám statisticky lepší šanci, že nějaká moje část někde ve světě dosáhne velikosti. Raději budu částečně důležitý než úplně k ničemu.

Obálka vypadá na první pohled neutrálně. Ale když se na ni více zaměříme, vlastně je až lehce morbidní a skvěle vystihuje celou knihu. Rozpojené části těla - přesně to je tím hlavním v této knize. Mě nenapadá vhodnější obálka, protože neprozradí nic důležitého, ale zároveň celou knihu krásně shrne.

Neal měl zajímavý styl psaní, pro mě to byla poměrně odchylka od stylů, které obvykle čtu. Celá kniha je psaná v er formě v přítomném čase, díky čemuž se autorovi povedlo více rozepsat o okolí a každou jednotlivou situaci lépe popsat. Musím uznat, že promyšlené to autor opravdu měl. Jeho styl psaní se četl dobře, nebyl nijak složitý, což je rozhodně velké plus při čtení. Přeci jen, největší inspirací je, když vidíte, jak rychle vám stránky pod rukami mizí.

Abys mohla změnit zákony, musíš nejdřív změnit lidskou povahu. Abys mohla změnit lidskou povahu, musíš nejdřív změnit zákony.

Kniha nás seznámí se zcela neobvyklým a krutým světem. Světem, ve kterém dětský život leží zcela v rukou rodičů, popřípadě státu. Doslova. Rodiče se totiž mohou rozhodnout, zda díte pošlou na zpětný potrat, takzvané rozpojení. Po válce se přišlo s novým zákonem zvaným Zákon o životě. Každé dítě má právo na život od okamžiku početí do svých třinácti let. Během těchto třinácti let se rodiče musí rozhodnout, zda si své dítě ponechají. Zda má na něco talent, či je bezproblémový, nebo by byl mnohem užitečnější po částech u lidí, kteří potřebují transplantaci. Ta je totiž tak vyspělá, že není problém transplantovat naprosto každičkou část lidského těla. Ovšem po dovršení osmnácti let má díte opět právo na život. Rodiče mohou děti na rozpojení tedy poslat pouze mezi třináctým a osmnáctým rokem.

Connor je dalším z nešťastníků, jejichž rodiče učinili to nejdůležitější rozhodnutí o jejich životě. Poslali ho na rozpojení. Connor se zaplétá do spousty rvaček a je samý problém. Ale přesto byl Connorův život poměrně klidný, dokud to nenašel. Příkaz k rozpojení, podepsaný jeho rodiči. Connor se raději vydává na útěk, který bude jednoznačně to nejtěžší, co ho v životě kdy potká.

Risa je vychovávaná ve Státním domově. Celý život je vedena k hudbě a naučila se hrát velice dobře na klavír. Ale přesto to nestačí. Vedení totiž potřebuje vyškrtnout děti, které jednoduše přebývají. A tak se Risa ocitá v podobné situaci jako Connor. S tím rozdílem, že se nerozhodne pro útěk ihned. Její útěk umožní až Connor, kdy na dálnici vyvolá ruch a způsobí několik autonehod. Vybourá se i autobus, ve kterém jede Risa na rozpojení. Při svém útěku se spojí právě s Connorem. Protože ani jeden sám utéct nedokáže.

Lev je desátek. Odjakživa ho vychovávali s tím, že jednoho dne půjde na rozpojení. Vštěpovali mu, že na rozpojení půjde hrdě, protože být desátek je pocta od Boha. Jenže co když se nakonec dozvíte, že celý váš život byl lež? Lev se nešťastnou náhodou dostane k rukám Connora, který se ho od rozpojení pokusí zachránit a vezme ho s sebou.

Osudy našich tří hlavních postav se tedy již na začátku propojí a to zcela náhodou. Ale náhodou je to přesně to, co potřebovali. Přesně to, díky čemu mají šanci zůstat naživu. Díky čemu mají šanci na útěk. A ten rozhodně nebude jednoduchý. Jak má totiž člověk poznat, komu může věřit a komu ne?

Kniha je rozdělena na několik částí, ale dále není rozdělena na běžné kapitoly, nýbrž na ještě kratší části z pohledu různých postav. Převážně to byl Connor a dále Risa a Lev. Občas autor ale přidal i pohled od náhodné postavy, nebo od jakékoliv jiné postavy, která se v příběhu neobjevovala často. Tím jsme se na příběh mohli podívat z různých úhlů a rozhodně to bylo příjemné obohacení.


Kniha Bez šance je obecně hodnocena opravdu kladně. Na Goodreads má vysoké hodnocení a zatím jsem četla převážně nadšené recenze. Ale přesto jsem si radši žádná velká očekávání nevytvářela. Opravdu jsem nechtěla být zklamaná.

Než řeknu cokoliv jiného, musím hrozně moc pochválit nápad této knihy. Já mám dystopie opravdu ráda, a tento nápad mi přijde vyloženě skvělý. Svět, který Neal Shusterman popsal, je neuvěřitelně krutý. Proč by děti zrovna ve věku třinácti až osmnácti let neměli mít právo na život? Proč by měl o jejich životě rozhodovat někdo jiný? A - otázka, kterou si pokládají všichni - co se po rozpojení stane s vaší duší? Přesně toto téma je až neobvykle originální. Mě nadchlo. A autor si s tím pohrál rozhodně dobře. Ale přesto jsem měla pocit, že by se z toho dalo dostat ještě trochu více.

Jestli je každý tvůj kousek živý, ale v někom jiném… Jsi naživu, nebo jsi mrtvý?

Celý příběh byl ale bohužel jen text na stránkách. Nebylo to jako váš vlastní film, který se vám při čtení odehrává v hlavě. A kvůli autorově stylu psaní se těžko dalo sžít s postavami. Bohužel k žádné jsem si nějaký vztah nevytvořila. Autor se mohl o něčem pokusit rozepsat o něco více a na jiném místě zase ubrat.

Přesto tam ale byla i spousta scén, které opravdu stály za to. Já mám ráda spoustu akce, takže takové části jsem si užila nejvíce. Autor se dokonce ani nezalekl samotného rozpojení, a v jedné scéně nám ho podrobně popsal přímo z pohledu rozpojence, což se nemusí líbit každému, ale mě vážně potěšilo, že v knize bylo i tohle a naše otázky tak nezůstaly nezodpovězeny.

Tím mě ale přivádí k jedné věci a to té, že Bez šance mi přijde jako stvořená pro film. Opravdu, kdyby se podle této knihy natočil film, já bych byla nadšená. Je to přesně to téma, které není okoukané a celkově by to tak akorát vystačilo na celovečerní film. A jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo si to myslí.

Přestože bylo Bez šance opravdu dobře vymyšlené a bavilo mě, stále mi přijde, že by to mohlo být lepší. Já jsem bohužel jedna z mála výjimek, která z knihy nebyla vysloveně nadšená. Ale vzhledem k tomu, že většina nadšená je, rozhodně byste se touto recenzí neměli nechat odradit nebo vyděsit. Více bych knihu doporučila mladším čtenářům, než dospělým, protože přeci jen jsou hlavními postavami teenageři. A to je jediné, co nemusí každému sednout. I přesto, že to nebylo tak dobré, jak jsem podle všech kladných hodnocení kolem mě čekala, knihu budu jen doporučovat, protože mě i tak opravdu zaujala a vůbec nelituji toho, že jsem si ji přečetla. Naopak jsem za to moc ráda a pokud u nás vyjdou i další díly této série, určitě si je ráda přečtu. A pokud váháte, běžte do toho. Jsem si jistá, že litovat nebudete.


Za poskytnutí knihy Bez šance k recenzi mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Dobré knihy!
Knihu můžete zakoupit ZDE.

3 komentáře:

  1. Uz se na ni taky moc tesim. Koupila jsem ji na Svete knihy a zatim lezi v knihovne :-)

    OdpovědětVymazat
  2. No, příběh rozhodně originální, ale nejsem si jistá jestli bych jí vydržela číst. Možná časem změním názor, ale jestli jednou bude film, rozhodně se na něj podívám.
    Pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
  3. O knize jsem už před tvou recenzí přemýšlela váhavě, teď váhám eště víc... ale už jsem si ji v knihovně rezervovala, tak uvidím. Možná mě chytne.

    OdpovědětVymazat